Vakcína trénuje imunitní systém k rozpoznání patogenu ještě předtím, než se setká se skutečným patogenem. Předkládá neškodnou verzi patogenu, jeho část, nebo instrukce k jeho vytvoření, a imunitní systém reaguje produkcí protilátek a paměťových buněk. Pokud se skutečný patogen objeví později, imunitní systém ho rozpozná a zahájí rychlou a silnou reakci. Výsledkem je imunita bez nemoci.

Vakcíny se dodávají v několika typech. Živé atenuované vakcíny používají oslabenou formu patogenu, jako jsou vakcíny proti spalničkám a žluté zimnici. Inaktivované vakcíny používají usmrcený patogen, jako je vakcína proti chřipce. Podjednotkové vakcíny používají protein nebo cukr z patogenu, jako je vakcína proti hepatitidě B. mRNA vakcíny předávají genetické instrukce, které buňkám říkají, aby vytvořily virový protein, na který se pak imunitní systém zaměří. Virové vektorové vakcíny používají neškodný virus k doručení podobných instrukcí. Každý typ má své výhody a omezení.

Co dělají vakcíny:

• Předcházejte nemocem. Snižte riziko infekce a závažného onemocnění.
• Chraňte ostatní. Kolektivní imunita snižuje šíření na ty, kteří nemohou být očkováni.
• Vymýtit nemoci. Pravé neštovice jsou pryč. Obrna je blízko.
• Snižte antimikrobiální rezistenci. Méně infekcí znamená menší užívání antibiotik.

Vakcíny splňují vysoké bezpečnostní standardy. Nežádoucí účinky jsou monitorovány prostřednictvím systémů, jako je VAERS v USA a EudraVigilance v EU.