Před rokem 1846 byla chirurgie otázkou rychlosti. Zkušený chirurg dokázal amputovat končetinu za méně než tři minuty, protože tak dlouho pacient snášel bolest. Pak William Morton předvedl éter v Massachusetts General Hospital a operační sál se trvale změnil.

Anestetika spadají do dvou širokých skupin. Celková anestetika vyvolávají reverzibilní bezvědomí, což umožňuje provádět velké chirurgické zákroky bez pohybu nebo vědomí. Působí na více cílů v mozku, včetně receptorů GABA-A, a obvykle se používají v kombinaci s analgetiky a svalovými relaxancii. Lokální anestetika naopak blokují sodíkové kanály v nervových zakončeních a znecitlivují specifickou oblast, zatímco pacient zůstává vzhůru. Klasickým příkladem je lidokain, který se používá od zubních zákroků až po drobné stehy.

Moderní praxe toto řemeslo zdokonalila:

• Induction. Propofol nebo inhalační látka uspí pacienta během několika sekund.
• Údržba. Těkavé plyny nebo kontinuální intravenózní infuze je tam udržují.
• Monitorování. Pulzní oxymetrie, kapnografie a sledování krevního tlaku odhalí problémy včas.
• Zvrat. Účinek látek odezní nebo je jejich účinek zvrácen a pacient se probouzí kontrolovaným způsobem.

Rizika jsou reálná, ale zvládnutelná. Úmrtnost související s anestezií u zdravých pacientů je nyní zhruba jeden ze 100 000 až 200 000, což je zlomek toho, co bylo před stoletím.