Klinické studie zahrnují několik tisíc lidí. Jakmile se lék dostane na trh, užívají ho miliony lidí, často spolu s jinými léky a za podmínek, které studie vyloučily. Tato mezera je důvodem, proč existuje hlášení nežádoucích účinků. Regulační orgány, výrobci a kliničtí lékaři shromažďují zprávy o škodlivých účincích, které se objevují po užití léku, a poté hledají vzorce, které studie nedokázaly zachytit.

Systém je v mnoha zemích dobrovolný a v jiných povinný. Ve Spojených státech program MedWatch amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) přijímá hlášení od zdravotnických pracovníků a pacientů. V Evropské unii shromažďuje databáze EudraVigilance případy z členských států. Výrobci musí veškerá závažná hlášení, která obdrží, předat v krátkých lhůtách, často do 15 dnů.

Co se považuje za vážné, je definováno, ne ponecháno na intuici:

• Smrt nebo život ohrožující událost
• Hospitalizace nebo prodloužený pobyt v nemocnici
• Trvalé nebo významné postižení
• Vrozená anomálie
• Jakákoli událost vyžadující zásah k zabránění trvalému poškození

Jedna zpráva málokdy dokáže kauzalitu. Sto podobných zpráv může signalizovat něco skutečného. Práce na přeměně rozptýlených případů na bezpečnostní signál se nazývá farmakovigilance a je to jeden z hlavních způsobů, jak se po schválení aktualizuje označení léku.