Celková koncentrace rozpuštěných solí v mořské vodě je její slanost. Průměrná slanost otevřeného oceánu je asi 35 gramů soli na kilogram mořské vody, ale hodnota se regionálně liší od polárních a pobřežních vod s nízkou slaností až po subtropické víry s vysokou slaností, kde odpařování převyšuje srážky.

Slanost spolu s teplotou řídí hustotu mořské vody, a tedy i cirkulaci oceánu. Nejpřesněji se měří pomocí elektrické vodivosti a výsledky se uvádějí na praktické stupnici slanosti. Pro nejpřesnější výpočty hustoty se používá absolutní slanost, která zohledňuje regionální rozdíly ve složení.

Vzorce slanosti odhalují historii vodních mas – kde se srážely nebo odpařovaly, kde se led tvořil nebo tál a jak se mísily. Globální rozložení slanosti je nyní nepřetržitě mapováno satelity a soustavou Argo, což poskytuje citlivý indikátor zintenzivňujícího se hydrologického cyklu v důsledku klimatických změn.

Rozdíl jedné jednotky slanosti stačí k vytvoření zřetelné, dlouhověké vodní masy.