Organismy, které dokáží plavat dostatečně silně, aby se pohybovaly nezávisle na proudech, se klasifikují jako nekton. Tato kategorie zahrnuje většinu dospělých ryb, olihní, mořských savců a některé větší korýše a plazy. Naproti tomu plankton unáší voda a bentos žije na mořském dně nebo v něm.

Nektonická zvířata obývají každou hloubkovou zónu od hladiny až po hlubiny moře. Jejich schopnost navigace jim umožňuje migrovat, pronásledovat kořist, unikat predátorům a vybírat si příznivá stanoviště. Mnoho druhů podniká denní vertikální migrace nebo sezónní cesty dlouhá tisíce kilometrů.

Rybolov se zaměřuje téměř výhradně na nekton. Pochopení jejich chování, fyziologie a populační dynamiky je proto klíčové pro řízení zdrojů. Akustické průzkumy, označování a genetické metody pomáhají sledovat pohyby a odhadovat početnost. Změny teploty, kyslíku a distribuce kořisti již nyní posouvají areály rozšíření mnoha nektonických druhů.

Tuňák plující proti proudu je příkladem nezávislosti, která definuje nekton.