Archivace dat přesouvá neaktivní data do dlouhodobého úložiště. Data se nesmažou. Jsou odložena. Aktivní systémy běží rychleji, protože nesou menší váhu. Oddělení pro dodržování předpisů uchovávají archivy pro regulační požadavky. Právní týmy je uchovávají pro případ soudních sporů. Výzkumníci je uchovávají pro historické účely. Archiv je sklad, nikoli skládka.

Rozdíl mezi archivací a zálohováním je důležitý. Záloha je kopie pro obnovení. Archiv je primární kopie dat, která se již aktivně nepoužívají. Obojí musí být zabezpečené. Obojí musí být dohledatelné. Archivy často používají levnější a pomalejší úložiště: pásky, optická média nebo vrstvy studeného cloudu. Načtení trvá nějakou dobu, někdy i hodiny. To je přijatelné pro data, kterých se nikdo roky nedotkl. Výzvou je vědět, co se v archivu nachází. Metadata, indexování a plány uchovávání udržují archiv použitelný. Archiv bez indexu je černá díra. Víte, že data tam jsou. Jen je nemůžete najít. Zásady uchovávání definují, jak dlouho každá kategorie dat zůstane. Po uplynutí doby uchovávání se data smažou. Uchovávání všeho navždy je drahé a riskantní. Archiv by se měl zmenšovat i růst.

Úvahy o archivaci

• Harmonogram uchovávání – jak dlouho jsou jednotlivé datové typy uchovávány
• Paměťové médium – páska, optické úložiště nebo cloudové úložiště
• Indexování – metadata, která umožňují nalezení archivovaných dat
• Doba načtení – přijatelné zpoždění pro přístup
• Likvidace – bezpečné smazání po ukončení uchovávání

Archiv je slib. Data budou k dispozici, až je budete potřebovat. Dodržení tohoto slibu vyžaduje plánování.