Systémové riziko je riziko, že selhání jedné instituce nebo trhu destabilizuje celý finanční systém. Je to rozdíl mezi selháním banky a selháním bankovního systému. Selhání malé banky je pro její klienty bolestivé. Selhání velké banky může zmrazit úvěry, spustit hromadné výběry vkladů z jiných bank a způsobit recesi. Krize v roce 2008 byla systémovou událostí. Lehman Brothers zkrachoval a rázová vlna téměř srazila globální finanční systém.

Systémové riziko pochází z několika zdrojů. Na velikosti záleží. Banka, která je příliš velká na to, aby zkrachovala, představuje systémové riziko, protože její selhání by se kaskádovitě rozšířilo systémem. Důležitá je propojenost. Pokud si banky navzájem půjčují a obchodují spolu, selhání jedné z nich může přenést ztráty na ostatní. Důležité jsou společné expozice. Pokud mnoho bank drží stejná aktiva, pokles cen může zasáhnout všechny najednou. Důležitá je neprůhlednost. Pokud nikdo neví, kdo drží ztráty, důvěra se hroutí.

Regulační orgány se snaží omezit systémové riziko. Určují systémově důležité finanční instituce a podrobují je přísnějším požadavkům na kapitál, likviditu a řešení problémů. Provádějí zátěžové testy, aby zajistily, že banky přežijí vážné otřesy. Vyžadují závěti o likvidaci banky, které popisují, jak by banka byla zrušena bez finanční pomoci. Monitorují stínové bankovnictví, kde se riziko může přesunout mimo regulovaný rámec.

Systémové riziko nelze eliminovat. Lze ho snížit. Otázkou je, zda jsou pravidla dostatečně přísná a zda regulátoři jednají dostatečně rychle, když začnou problémy.