Banky přijímají vklady a poskytují půjčky. Peer-to-peer půjčky eliminují banku. Dlužníci a věřitelé se propojují přímo prostřednictvím online platformy. Platforma prověřuje dlužníky, stanovuje úrokové sazby a zpracovává platby. Věřitelé nakupují směnky, které odpovídají částem půjček, a rozdělují tak své peníze mezi mnoho dlužníků. LendingClub a Prosper tento model propagovaly ve Spojených státech. Zopa udělala totéž ve Spojeném království.

P2P půjčky nabízejí výhody pro obě strany. Dlužníci získají nižší úrokové sazby než kreditní karty, často 6 až 18 procent, a rychlejší schválení. Věřitelé získají vyšší výnosy než spořicí účty, často 4 až 8 procent, i když s větším rizikem. Platforma získává poplatky od obou stran. Model se rychle rozrostl po krizi v roce 2008, kdy banky zpřísnily podmínky pro poskytování úvěrů a lidé hledali alternativy.

Rizika jsou reálná. Půjčky nejsou zajištěné, takže pokud dlužník nesplní své závazky, věřitel může získat jen málo nebo nic. Platformy negarantují výnosy. Během pandemie v roce 2020 prudce vzrostla míra selhání a některé platformy pozastavily poskytování úvěrů. Dalším problémem je regulační nejistota. Ve Spojených státech reguluje SEC P2P půjčky jako cenné papíry, což zvyšuje náklady na dodržování předpisů. V roce 2024 společnost LendingClub opustila P2P byznys pro retailové investory a přešla k institucionálnímu financování.

P2P půjčky jsou specializovanou oblastí, nikoli náhradou bank. Fungují nejlépe pro dlužníky s dobrou bonitou a věřitele, kteří dokáží diverzifikovat a tolerovat riziko.