Zapálení je okamžik, kdy jiskra nebo kompresní vlna spustí hoření paliva uvnitř válce motoru. Bez ní se nic nehýbe. Tento termín zahrnuje jak samotnou událost, tak i systém, který ji spouští.

Rané automobily používaly magneta a ruční kliky. Elektrický startér Charlese Ketteringa, představený v Cadillacu z roku 1912, odstranil kliku a zpřístupnil řízení více lidem. Bodové a kondenzátorové zapalovací systémy po celá desetiletí fungovaly jako pohonné jednotky, dokud v 70. letech 20. století nedorazilo elektronické zapalování, následované bezrozdělovacími sestavami s cívkou na zapalování.

Části typického zapalovacího systému

• Baterie a spínač zapalování.
• Zapalovací cívka pro krokové zvyšování napětí až do tisíců voltů.
• Zapalovací svíčka pro oblouk přes mezeru.
• Řídicí modul pro načasování jiskry.
• Snímače klikového a vačkového hřídele pro hlášení polohy.

Načasování je stejně důležité jako jiskra. Pokud je zapálení příliš brzy, motor klepe. Pokud je příliš pozdě, výkon klesá a teplota výfukových plynů stoupá. Vznětové motory jiskru zcela vynechávají a k zapálení paliva se spoléhají na kompresní teplo. Proto vznětový motor nemá vůbec žádné zapalovací svíčky.