Emisní normy jsou předpisy, které omezují znečišťující látky, které mohou vozidla vypouštět. Zahrnují oxid uhelnatý, oxidy dusíku, pevné částice a nespálené uhlovodíky. V některých jurisdikcích také regulují skleníkové plyny. Normy stanovují vlády a vymáhají se prostřednictvím testování a certifikace.

Historie je poučná. V 60. letech 20. století byl smog v Los Angeles tak hustý, že se zavíraly školy a lidé nosili roušky. Zákon o čistém ovzduší z roku 1970 dal nově vytvořené Agentuře pro ochranu životního prostředí pravomoc regulovat emise vozidel. Následovaly katalyzátory, bezolovnatý benzín a vstřikování paliva. Kvalita ovzduší se dramaticky zlepšila. Kalifornie, která si dlouhodobě stanovila své vlastní přísnější normy, je lídrem v prosazování čistších vozidel.

Evropa používá normy Euro, v současnosti Euro 7, které zpřísňují limity pro oxidy dusíku a pevné částice. Čína má svou vlastní normu China 6. Tato nařízení pohánějí technologie. Automobilky investují miliardy do jejich splnění a náklady se přenášejí na spotřebitele. Zdravotní přínosy jsou však značné. Studie Americké plicní asociace odhadla, že čistší vozidla každoročně zabraňují tisícům předčasných úmrtí.

Další hranicí jsou skleníkové plyny. Evropská unie navrhla zákaz prodeje nových benzínových a naftových automobilů do roku 2035. Několik zemí a států si stanovilo podobné cíle. Emisní norma se stává nástrojem klimatické politiky, nejen kvality ovzduší.