Tempomat udržuje nastavenou rychlost, aniž by řidič musel držet plynový pedál. Je užitečný při dlouhých jízdách po dálnici, kde udržování stabilní rychlosti snižuje únavu a může zlepšit spotřebu paliva. Řidič nastaví rychlost a systém ji drží, dokud řidič nesešlápne brzdu nebo systém nevypne.

Tato technologie je starší, než si většina lidí myslí. Ralph Teetor, nevidomý inženýr, vynalezl systém regulace rychlosti v roce 1948. Frustroval ho zvyk jeho právníka zrychlovat a zpomalovat při mluvení. První auta jej nabízela koncem 50. let 20. století. Běžným se stal v 70. letech 20. století, kdy se prioritou stala úspora paliva.

Moderní systémy jsou schopnější. Adaptivní tempomat využívá radar nebo kamery k udržování nastavené vzdálenosti od vozu vpředu a podle potřeby zpomaluje a zrychluje. Asistent pro dopravní zácpy si poradí s častým zastavováním a rozjížděním. Některé systémy kombinují tempomat s udržováním vozu v jízdním pruhu a zajišťují tak částečnou automatizaci. Jedná se o systémy úrovně 2 a řidič musí zůstat pozorný.

Tempomat má své limity. Nefunguje dobře v hustém provozu, na klikatých silnicích nebo za špatného počasí. Na mokrém nebo zledovatělém povrchu může být nebezpečný, protože může způsobit prokluzování kol. Většina výrobců doporučuje jeho vypnutí v těchto podmínkách.