Před vstřikováním paliva mísily automobily vzduch a palivo karburátorem. Bylo to jednoduché zařízení. Vzduch proudil Venturiho trubicí, úzkou částí, která zrychlovala vzduch a snižovala jeho tlak. Tento pokles tlaku vháněl palivo z plovákové komory tryskou. Palivo se mísilo se vzduchem a vstupovalo do motoru. Řidič reguloval směs pomocí sytiče a škrticí klapky.

Karburátory fungovaly dobře po celá desetiletí. Byly levné, spolehlivé a snadno se opravovaly. Měly však svá omezení. Nedokázaly přesně regulovat poměr vzduchu a paliva za všech podmínek. Byly citlivé na nadmořskou výšku a teplotu. Plýtvaly palivem a produkovaly více emisí než vstřikování paliva. V 90. letech 20. století je vstřikování paliva nahradilo téměř ve všech nových autech.

Karburátory mají stále své příznivce. Nadšenci klasických aut je repasují, ladí a přou se o nejlepší značky. Motocykly, sekačky na trávu a malé motory je často používají, protože jsou jednoduché a levné. V těchto aplikacích není karburátor zastaralý. Je to ten správný nástroj pro danou práci.

Pro každého, kdo někdy zahltil motor nebo seřizoval sytič za chladného rána, je karburátor připomínkou toho, že auta se kdysi opět ovládala lidmi. Aby auta fungovala, museli jste pochopit, jak fungují.