Moderní auta sledují silnici, i když ji řidič nesleduje. Pokročilé asistenční systémy pro řidiče (ADAS) využívají kamery, radar, lidar a ultrazvukové senzory k monitorování okolí vozidla. Varují před hrozícími kolizemi, udržují vůz v jízdním pruhu, dodržují bezpečnou vzdálenost od vozidla a v některých případech automaticky brzdí nebo řídí.

Základní prvky jsou známé. Adaptivní tempomat upravuje rychlost podle vozu vpředu. Systém varování před opuštěním jízdního pruhu vibruje sedadlem nebo vydává zvukový signál, když vyjíždíte z jízdního pruhu. Systém sledování mrtvého úhlu rozsvítí varování v zpětném zrcátku. Automatické nouzové brzdění zasáhne, když hrozí srážka. Každý systém funguje nezávisle, ale často sdílejí senzory a data.

Systém ADAS (Adas) není systém autonomního řízení. Většina systémů vyžaduje, aby řidič zůstal aktivní a připraven převzít řízení. Společnost automobilových inženýrů (Society of Automotive Engineers) klasifikuje autonomii na stupnici od 0 do 5. Většina funkcí systému ADAS se nachází na úrovni 1 nebo 2, kde řidič zůstává zodpovědný. Autopilot od Tesly, Super Cruise od GM a BlueCruise od Fordu jsou systémy úrovně 2 s různými možnostmi.

Tato technologie zachraňuje životy. Studie Insurance Institute for Highway Safety ukazují, že automatické nouzové brzdění snižuje počet nehod zezadu zhruba o polovinu. Zároveň však přináší nové problémy. Řidiči mohou systému příliš důvěřovat. Senzory mohou být oslepeny deštěm, sněhem nebo nečistotami. Náklady na opravy rostou, když je třeba znovu kalibrovat kameru namontovanou na čelním skle.