Siláž je fermentovaná píce s vysokým obsahem vlhkosti, která se skladuje jako krmivo pro hospodářská zvířata. Vyrábí se z trávy, kukuřice, čiroku, vojtěšky nebo jiných plodin, seká se za zelena a vzduchotěsně balí, aby bakterie mléčného kvašení mohly fermentovat cukry. Kyselina konzervuje krmivo a zabraňuje vniknutí organismů způsobujících kazení.

Tato technika se rozšířila koncem 19. století a ve 20. století se stala standardem na mléčných farmách. Má klíčovou výhodu oproti senu: nezávisí na dobrém suchém počasí. Zemědělec může posekat a silážovat úrodu i v deštivém týdnu, což by seno zničilo. Tato spolehlivost je důležitá v severní Evropě, na severozápadním Pacifiku a v dalších vlhkých oblastech.

Běžné druhy siláže

• Travní siláž: standard v mléčných systémech mírného pásma
• Kukuřičná siláž: vysoká energie, široce používaná pro dobytek
• Vojtěšková siláž: vysoký obsah bílkovin, obtížné silážování
• Celozrnná obilná siláž: ječmen, pšenice nebo oves sekaný za zelena

Mezi možnosti skladování patří bunkrová sila, věžová sila a balené balíky. Klíčem je vyloučení kyslíku. Špatně utěsněné silo se zahřeje, plesniví a ztratí krmnou hodnotu. Dobře připravená siláž voní mírně sladce a kysele a dobytek ji dychtivě konzumuje.