Zasolování je hromadění rozpustných solí v půdě do úrovní, které poškozují plodiny. Přirozeně k němu dochází v suchých oblastech, kde odpařování převyšuje srážky, ale zavlažování situaci zhoršuje. Když se závlahová voda odpařuje nebo je absorbována rostlinami, soli, které voda unášela, zůstávají v půdě. V průběhu let nebo desetiletí se hromadí v kořenové zóně.

Problém je obrovský. Odhaduje se, že je postiženo 20 procent zavlažované půdy na celém světě, s ohnisky v Pákistánu, Indii, Číně, Střední Asii a na Blízkém východě. Krize Aralského jezera je částečně příběhem zasolování: zavlažování bavlny v povodích Amudarji a Syrdarji zanechalo po sobě pole pokrytá solí. Slanost také ovlivňuje pobřežní zemědělskou půdu, když mořská voda proniká do zvodnělých vrstev.

Značky a opravy

• Bílá krusta na povrchu půdy
• Zakrslé plodiny se žloutnoucími, spálenými okraji listů
• Holá místa, kde nic nevyklíčí
• Špatný odtok vody a stoupající hladina podzemní vody

Rekultivace vyžaduje propláchnutí solí pod kořenovou zónou přebytečnou vodou a instalaci drenáže pro jejich odvedení. To spotřebovává vodu, které je v oblastech s nejhorším zasolováním nedostatek. Částečnou alternativou je pěstování plodin odolných vůči soli, jako je ječmen nebo datlové palmy.