Polykultura je opakem monokultury. Místo jedné plodiny na velké ploše roste na stejném poli několik druhů společně. Kombinace mohou být jednoduché, jako kukuřice a fazole, nebo složité, jako tropická zahrada s desítkami druhů vrstvených od koruny až k zemi.

Tradiční zemědělské systémy po celém světě jsou většinou polykulturní. Milpa v Mezoamerice, rýžorybí systémy v Číně a domácí zahrady na Jávě – všechny vtěsnávají více druhů do malého prostoru. Každá rostlina využívá jinou niku a škůdci hůře nacházejí svého hostitele, když je obklopen jinými druhy.

Proč to zemědělci používají

• Rozkládá riziko mezi více plodin
• Efektivněji využívá světlo, vodu a půdu
• Snižuje tlak škůdců a chorob
• Zlepšuje pokrytí půdy a snižuje erozi

Polykultura se hůře mechanizuje. Sklizeň je složitá a chemikálie, které cílí na jednu plodinu, mohou poškodit jinou. Proto dominuje na malých farmách a na velkých se jí daří, ačkoli pásové pěstování a meziplodiny si v průmyslových systémech nacházejí své místo.