Akvakultura je chov vodních organismů, včetně ryb, korýšů, měkkýšů a vodních rostlin, za kontrolovaných podmínek. Zahrnuje sladkovodní, brakické a mořské prostředí a sahá od extenzivního chovu v rybnících až po intenzivní recirkulační systémy. Tato praxe má starověké kořeny: čínský chov kaprů sahá nejméně do doby před 2 500 lety a římští autoři popsali pěstování ústřic. Moderní akvakultura se rychle rozšířila po 70. letech 20. století a do 20. let 21. století překonala rybolov jako primární zdroj potravy pro vodní živočichy. Mezi hlavní druhy patří atlantický losos, tilapie nilská, sumec obecný, tichomořské bílé krevety a slávky modré, spolu s mořskými řasami, jako je kelp a nori. Systémy zahrnují rybníky, náhony, klece, síťové ohrady a pozemní nádrže s biofiltrací. Mezi výhody patří produkce bílkovin s nižšími poměry konverze krmiva než u mnoha suchozemských druhů masa; obavy zahrnují znečištění živinami, přenos chorob na volně žijící populace, přeměnu stanovišť a závislost na rybí moučce ulovené ve volné přírodě. Certifikační systémy, jako je Rada pro správu akvakultury, si kladou za cíl propagovat osvědčené postupy.