Zemětřesení je náhlé otřesení země. Dochází k němu, když se náhle uvolní napětí nahromaděné v horninách. Horniny se zlomí podél zlomové linie a vyšle seismické vlny všemi směry. Bod v podzemí, kde k otřesu dochází, je hypocentrum. Přímo nad ním je epicentrum.

Většina zemětřesení se vyskytuje na hranicích tektonických desek. Desky se o sebe třou, od sebe se od sebe oddělují nebo srážejí. Ohnivý kruh v Pacifiku, který obepíná oceán, hostí asi 80 procent největších zemětřesení na světě. Zemětřesení však mohou udeřit daleko od okrajů desek, v zónách dávné slabosti. Zemětřesení v New Madridu v roce 1811 otřásla centrální částí Spojených států.

Škody nezávisí jen na rozsahu. Záleží na hloubce, vzdálenosti, typu půdy a stavebních předpisech. Mělké zemětřesení pod městem s chatrnými budovami je katastrofální. Hluboké zemětřesení na moři může na souši způsobit jen malé škody. Tsunami, sesuvy půdy a požáry často zabijí více lidí než samotné otřesy. Systémy včasného varování mohou poskytnout vteřinové upozornění, dostatečné k zpomalení vlaků a zastavení chirurgických zákroků.

Klíčové pojmy

• Zlomová linie
• Epicentrum
• Rozsah a intenzita
• Dotřesy
• Seismické vlny