Geostacionární družice obíhá synchronně s rotací Země. Zůstává nad stejným bodem na rovníku. Její oběžná dráha je 35 786 kilometrů nad povrchem. V této nadmořské výšce se její oběžná doba shoduje s rotací Země. Ze země se jeví jako nehybná na obloze. Díky tomu je ideální pro komunikaci a pozorování počasí.

Tento koncept zpopularizoval Arthur C. Clarke v roce 1945. Navrhl využití geostacionárních satelitů pro globální komunikaci. První byl Syncom 3 v roce 1964, který vysílal olympijské hry v Tokiu. Dnes stovky geostacionárních satelitů přenášejí televizní vysílání, telefonii a data. Tvoří páteř satelitní komunikace.

Charakteristiky geostacionárních satelitů

• Pevná poloha nad rovníkem
• Vysoká latence: doba přenosu přibližně 250 milisekund
• Široké pokrytí: přibližně jedna třetina zemského povrchu
• Drahé spuštění a provoz
• Používá se pro televizi, počasí a některé internetové přenosy

Geostacionární satelity mají nevýhody. Vysoká oběžná dráha znamená vysokou latenci. To je špatné pro aplikace v reálném čase, jako jsou hry a videohovory. Konstelace na nízké oběžné dráze Země, jako je Starlink, nabízejí nižší latenci. Geostacionární satelity však stále dominují televiznímu vysílání a monitorování počasí.