Sociální kontrola se týká mechanismů, které regulují chování jednotlivců ve společnosti. Zahrnuje zákony, normy, zvyky a instituce, které podporují konformitu. Funguje jak prostřednictvím formálních aktérů (policie, soudy, školy), tak i neformálních aktérů (rodina, přátelé, sousedé).

Sociální kontrola není vždy represivní. Může se jednat o něco prosté, jako je zvednutí obočí, když někdo zakročí proti pravidlům. Může být stejně závažná jako uvěznění. Vnitřní sociální kontrola je, když se lidé regulují sami, protože mají internalizované normy. Vnější sociální kontrola je, když ostatní vynucují normy prostřednictvím odměn a trestů.

Agenti sociální kontroly

• Formální: policie, soudy, věznice, školy
• Neformální: rodina, vrstevníci, náboženské skupiny
• Vnitřní: svědomí, vina, stud
• Lékařství: psychiatrie, veřejné zdraví

Společnosti se liší v míře kontroly, kterou vykonávají. Autoritářské režimy se spoléhají na dohled a tresty. Demokratické společnosti se více spoléhají na internalizované normy a dobrovolné dodržování. Každá společnost má však své limity. Deviace a disent jsou vždy přítomny.