Tantra je skupina rituálních a meditativních systémů, které se vyvinuly v rámci hinduismu a buddhismu zhruba od poloviny prvního tisíciletí n. l. Samotné slovo může znamenat „tkalcovský stav“ nebo „rámec“, což naznačuje propletený soubor praktik a textů.

Mezi charakteristické rysy patří používání manter, komplexní vizualizace božstev, rituální diagramy známé jako mandaly nebo jantry a v některých směrech i úmyslné užívání látek nebo činů, které jsou obvykle považovány za nečisté. Cílem je rychlá transformace – uvědomění si identity praktikujícího s božstvem nebo dosažení duchovního osvobození i světských mocí. Hinduistická tantra se často zaměřuje na uctívání Šivy a Šakti; buddhistická tantra, zejména ve svých tibetských formách, integruje jógu božstev do filozofického rámce mahájány.

Lidová představivost někdy redukovala tantru na sexuální techniky. Zatímco některé antinomické texty používají sexuální symboliku a vzácněji sexuální rituály, většina tantrické praxe se zabývá vizualizací, mantrami a vnitřními jógovými procesy. Přenos probíhá obvykle od učitele k pečlivě připravenému studentovi; tajemství a iniciace zůstávají v mnoha liniích důležité.

Tantra nezachází s tělem a smysly jako s překážkami, které je třeba odmítnout, ale s prostředkem k probuzení, pokud jsou správně pochopeny a nasměrovány.