Talmud je ústředním textem rabínského judaismu. Skládá se z Mišny – stručného souboru ústního práva sestaveného kolem roku 200 n. l. – a Gemary, rozsáhlého komentáře a debaty, která se kolem Mišny v následujících staletích rozvinula. Existují dvě verze: Jeruzalémský Talmud a delší a vlivnější Babylonský Talmud.

Rozvržení stránky je osobité. Uprostřed se nachází krátká pasáž z Mišny; kolem ní jsou vrstvy diskusí, křížových odkazů a pozdějších glos. Obsah sahá od drobných pravidel dodržování Sabatu a stravovacích zákonů až po příběhy, etické zásady a teologické spekulace. Metodou je argumentace. Rabíni nesouhlasí, nastolují problémy a řeší je – nebo je nechávají nevyřešené. Text čtenáře stejně tak učí specifickému způsobu myšlení, jako sděluje informace.

Pro tradiční Židy není Talmud pouze historickým dokumentem. Je to ústní Tóra, která stojí vedle psané Mojžíšovy Tóry. Studium samo o sobě je náboženským aktem, ideálně prováděným ve dvojicích, aby se otázky mohly v dialogu zdůrazňovat. Moderní kritické studium zkoumá historický vývoj Talmudu; tradiční studium s ním nadále zachází jako s živou konverzací, která se stále zabývá současností.

Otevřít Talmud znamená vstoupit do místnosti, kde se konverzace odehrává již patnáct set let a nevykazuje žádné známky konce.