Generalizace podnětů je tendence reagovat na podněty, které jsou podobné původnímu podmíněnému podnětu. Pavlov podmínil psa, aby slinil na určitý tón. Pes také slinil na podobné tóny. Reakce se zobecnila. Pes nerozlišoval. Reagoval na kategorii podobných zvuků.

Generalizace je adaptivní. Pomáhá organismům reagovat na nové situace. Dítě pokousané velkým psem se může bát všech velkých psů. To je generalizace. Může být užitečná. Může být také problematická. Strach ze všech psů je vysilující. Diskriminace je opak. Je to odlišná reakce na různé podněty. Dítě se učí, že někteří psi jsou přátelští. To je diskriminace.

Příklady zobecnění stimulů

• Strach ze všech psů po kousnutí jedním psem.
• Po kondicionování se sliní do podobných tónů.
• Po špatné zkušenosti v jedné z nich se ve všech školách cítí úzkostně.
• Reagování na všechna červená světla poté, co se naučíte zastavit na jedné z nich.
• Alergická reakce na podobné potraviny.

Generalizace stimulů je základní princip učení. Byl demonstrován Pavlovem a Watsonem. Watsonova studie Little Albert ukázala, že strach lze podmínit a zobecnit. Albert byl podmíněn ke strachu z bílé krysy. Poté se bál bílých králíků, bílých masek a bílých kožichů. Strach se zobecnil. Studie byla neetická. Dnes by nebyla schválena. Ale demonstrovala sílu generalizace. Generalizace je opakem diskriminace. Generalizace je široká. Diskriminace je úzká. Obojí je nezbytné. Generalizace nám pomáhá reagovat na nové věci. Diskriminace nám pomáhá reagovat přiměřeně. Rovnováhou mezi nimi je učení. Příliš mnoho generalizace vede k chybám. Příliš mnoho diskriminace vede k rigiditě. Organismus se musí naučit, kdy generalizovat a kdy diskriminovat. To je výzva adaptace.