Prosociální chování je pozitivní, konstruktivní a užitečné jednání, jehož cílem je prospět druhým. Zahrnuje pomoc, sdílení, spolupráci a utěšování.

Toto chování se objevuje v raném vývoji; malé děti spontánně nabízejí pomoc a sdílejí zdroje za určitých podmínek. Motivy sahají od skutečné empatie a zájmu o ostatní až po touhu po společenském uznání nebo vyhýbání se vině. Situační faktory silně ovlivňují, zda dochází k prosociálnímu jednání: přítomnost ostatních může rozptýlit odpovědnost, zatímco jasná potřeba, vnímaná podobnost a nízké osobní náklady zvyšují pravděpodobnost pomoci.

Pozorovací učení hraje hlavní roli. Děti, které vidí modely jednající prosociálně, s větší pravděpodobností dělají totéž. Kulturní normy, rodičovské praktiky a vzdělávací programy, které kladou důraz na spolupráci a empatii, mohou posílit prosociální tendence. V dospělosti spadají dobrovolnická práce, charitativní dary a každodenní projevy ohleduplnosti do stejné široké kategorie.

Když jedna osoba jedná ve prospěch druhé bez okamžitého osobního zisku, projevuje se prosociální chování.