Implicitní pravomoci jsou pravomoci, které nejsou výslovně uvedeny v Ústavě, ale jsou nezbytné k výkonu vyjmenovaných pravomocí. Vycházejí z klauzule o nezbytnosti a vhodnosti. Kongres může činit to, co je nezbytné a vhodné k výkonu svých vyjádřených pravomocí. Tato klauzule se také nazývá elastická klauzule. Rozšiřuje federální pravomoc.

Tato doktrína byla ustanovena v případu McCulloch v. Maryland v roce 1819. Nejvyšší soud potvrdil vytvoření Druhé banky Spojených států. Ústava banku výslovně nezmocňovala. Banka však byla užitečným nástrojem pro výkon pravomocí Kongresu zdaňovat, půjčovat si a regulovat obchod. Předseda Nejvyššího soudu Marshall napsal, že pravomoc zdaňovat implikuje pravomoc ničit. Banka byla ústavní. Zrodily se implicitní pravomoci.

Příklady implicitních pravomocí

• Vytvoření národní banky.
• Zavedení vojenského odvodu.
• Regulace internetu a vysílání.
• Budování systému mezistátních dálnic.
• Vytvoření federálních agentur, jako jsou EPA a FDA.

Implicitní pravomoci jsou kontroverzní. Striktní konstruktivisté argumentují pro úzký výklad. Tvrdí, že federální vláda by měla dělat pouze to, co Ústava výslovně říká. Volní konstruktivisté argumentují pro široký výklad. Tvrdí, že Ústava je rámec, nikoli soubor pravidel. Musí se přizpůsobovat měnícím se okolnostem. Debata je stará jako samotná Republika. Formovala boj o otroctví, New Deal a občanská práva. Formuje současné debaty o zdravotní péči, regulaci životního prostředí a dohledu. Implicitní pravomoci jsou rostoucím prvkem federální autority. Rozšiřují se s novými potřebami. Toto rozšíření některé znepokojuje. Jiné uklidňuje. Elastická klauzule je flexibilita Ústavy. Bez ní by byl dokument rigidní. S ní je dokument živou chartou. Otázkou je, jak daleko sahá. Odpověď nikdy není konečná.