Občané si nárokují určitá práva jednoduše na základě členství v politickém společenství. Občanská práva jsou práva na politickou účast, rovné zacházení před zákonem a ochranu před svévolnou diskriminací.

Mezi klasická občanská práva patří volební právo, svoboda projevu, spravedlivý proces a rovný přístup k veřejnému ubytování a zaměstnání. Ústavy, zákony a soudní rozhodnutí je definují a vymáhají. Sociální hnutí opakovaně rozšiřovala okruh těch, kteří tato práva v praxi požívají – zrušila otroctví, rozšířila volební právo a zakázala diskriminaci na základě rasy, pohlaví, náboženství a dalších charakteristik.

Vymáhání práva je stále nedokonalé. Právní záruky mohou předběhnout společenské postoje a administrativní kapacity. Pokračují debaty o tom, do jaké míry by měla občanská práva zasahovat do soukromých sdružení a o rovnováze mezi skupinovými nápravnými opatřeními a individuálním zacházením. Slovní zásoba občanských práv nyní rámuje spory daleko za jejich původní kontext.

Právo, které existuje pouze na papíře, nabízí jen malou ochranu, dokud ho nepodporují instituce a kultura.