Některé vlády soustřeďují moc v rukou jediného vůdce nebo úzké elity a vyžadují poslušnost spíše než souhlas. Autoritářství popisuje tento model vlády. Politická konkurence je omezená, nezávislé instituce jsou oslabeny a disent je odrazován nebo trestán.

Autoritářské režimy se liší ve svých metodách. Některé se spoléhají na personalistickou vládu, jiné na vojenské junty nebo dominantní strany. Volby, pokud se vůbec konají, jsou obvykle řízeny tak, aby vedly k předem určeným výsledkům. Média, soudy a občanská společnost čelí přísné kontrole. Přežití režimu závisí na kombinaci nátlaku, kooptace a legitimity výkonu.

Občané mohou stále zažívat hospodářský růst nebo veřejný pořádek, ale postrádají smysluplné kanály pro změnu svých vládců. Přechody z autoritářství jsou často turbulentní a nejisté. Komparativní politologie studuje tyto systémy, aby pochopila jak jejich trvanlivost, tak podmínky, za kterých se liberalizují nebo hroutí.

Absence skutečných politických alternativ zůstává nejjasnějším ukazatelem autoritářské vlády.