Antibiotika proti virům nic nedělají. Tuto práci vykonávají antivirotika, menší a složitější skupina léků. Viry nejsou zcela živé. Přepadají hostitelské buňky, aby se replikovaly, což znamená, že jakýkoli lék, který je zastaví, riskuje poškození buňky, ve které žijí. Účinná antivirotika se do této jehly zaměřují tím, že cílí na virové proteiny, které lidské buňky nemají.

Mezi prvními cíli patřily herpes a HIV. Acyklovir, uvedený na trh v 80. letech 20. století, blokuje virovou DNA polymerázu a zkracuje dobu trvání herpesových epidemií. Léčba HIV se vyvinula z jednotlivých léků na kombinace, které zasahují virus na více místech, čímž se smrtelná infekce mění v zvládnutelný chronický stav. Antivirotika proti chřipce, jako je oseltamivir, fungují nejlépe, pokud se začnou podávat do 48 hodin od příznaků. Léky proti hepatitidě C, přímo působící antivirotika, dokáží infekci u většiny pacientů vyléčit během 8 až 12 týdnů.

Co odlišuje antivirotika:

• Načasování. Většina z nich funguje nejlépe, když se s nimi začne brzy, než se virus rozšíří.
• Rezistence. Viry rychle mutují, takže kombinace léků jsou běžné.
• Není to lék na všechno. Mnoho virových infekcí, včetně běžného nachlazení, nemá žádné specifické antivirotikum.
• Vakcíny zůstávají prevencí první volby. Antivirotika léčí; vakcíny zabraňují.

Remdesivir, používaný v léčbě COVID-19, vykazoval u hospitalizovaných pacientů mírný přínos. Hledání antivirotik se širším spektrem účinků pokračuje.