Náhlý posun mořského dna – obvykle v důsledku zemětřesení, ale také sesuvů půdy nebo sopečných erupcí – generuje vlny, které se šíří celými oceánskými pánvemi. Tyto vlny se nazývají tsunami. V hluboké vodě jsou rychlé a mají malou amplitudu; v mělké pobřežní vodě se zpomalují, rostou a mohou zaplavit břeh s ničivou silou.

Vlny tsunami mají periody trvání od několika minut do jedné hodiny, což je mnohem déle než běžné větrné vlny. Prvním příznakem na pobřeží může být rychlý ústup vody, následovaný sérií velkých vln na pevnině. Varovné systémy využívají seismická data a tlakové senzory na pobřeží nebo v hlubokém oceánu k detekci potenciálních tsunami a vydávání varování.

Historické tsunami zabily statisíce lidí a změnily tvar pobřeží. Stavební předpisy, vzdělávání a evakuační trasy snižují riziko ve zranitelných oblastech. Protože nelze zabránit událostem, které je vyvolaly, zůstávají včasné varování a připravenost primárními obrannými mechanismy.

Tsunami může překonat Tichý oceán za méně než den a stále si zachovat ničivou sílu na vzdálených březích.