Plastové úlomky menší než pět milimetrů jsou klasifikovány jako mikroplasty. Do oceánu se dostávají již v malém množství – jako mikrokuličky nebo syntetická vlákna – nebo vznikají rozkladem větších plastových úlomků slunečním zářením, vlnami a mechanickým oděrem.

Mikroplasty se nyní nacházejí od povrchových vod až po hlubokomořské sedimenty, v arktickém ledu a uvnitř těl organismů od planktonu po velryby. Mohou být požity, potenciálně přenášet chemické přísady nebo adsorbované znečišťující látky a mohou fyzicky blokovat trávicí trakt. Úplné ekologické a lidské zdravotní důsledky jsou stále kvantifikovány.

Odběr vzorků vyžaduje specializované sítě, filtry a pečlivou kontrolu kontaminace. Identifikace typu polymeru často vyžaduje spektroskopické metody. Snížení znečištění mikroplasty zahrnuje zabránění vstupu větších plastů do životního prostředí, přepracování produktů, které uvolňují vlákna nebo kuličky, a zlepšení čištění odpadních vod. Vzhledem k tomu, že částice jsou tak široce rozptýleny, je čištění stávajících mikroplastů v jakémkoli smysluplném měřítku nepraktické.

• Plastové částice menší než 5 mm
• Z primárních zdrojů nebo rozkladu větších trosek
• Široce rozšířený ve vodě, sedimentech a organismech
• Obtížné odstranění po rozptýlení