Na vnějším okraji kontinentálního šelfu se mořské dno prudce zvedá a klesá směrem k hlubokému oceánu. Tento kontinentální svah klesá z přibližně 200 metrů na několik tisíc metrů na relativně krátké horizontální vzdálenosti. Běžné jsou sklony o několika stupních; místy je svah členitý podmořskými kaňony.

Sediment, který dosáhne hranice šelfu, se může stát nestabilním a kaskádovitě se snášet po svahu v kalných proudech, vyhloubit kaňony a ukládat vějíře na kontinentálním vyvýšení pod ním. Samotný svah je přechodovou zónou mezi produktivním, světlem ovlivněným šelfem a tmavou, na potravu chudou propastí. Biologická společenstva se podél tohoto gradientu s hloubkou rychle mění.

Svah je také hranicí pro průzkum zdrojů a cestou pro transport uhlíku a znečišťujících látek z pobřežních vod do hlubokého oceánu. Mapování a odběr vzorků ze svahu je i nadále náročné kvůli strmému terénu a hloubce. Podmořské sesuvy půdy na kontinentálních svazích mohou vyvolat lokální tsunami, což jejich studiu dodává rozměr geohazardu.

Mnoho z největších podmořských kaňonů světa prořezává kontinentální svah a svým rozsahem soupeří s pozemskými kaňony.