Nesouhlasné stanovisko je písemné prohlášení soudce, který nesouhlasí s rozhodnutím většiny. Nemění výsledek. Rozhodnutí většiny zůstává v platnosti. Nesouhlasné stanovisko je však důležité, protože zachovává argumenty pro budoucnost a někdy se stává základem pro pozdější zrušení rozhodnutí.

Předseda Nejvyššího soudu John Marshall zavedl praxi jediného většinového názoru na počátku 19. století. Předtím psal každý soudce samostatně. Nesouhlasné názory se staly běžnějšími s tím, jak se rozrůstala soudní pravomoc a právo se stávalo složitějším. Některé nesouhlasné názory jsou známé: nesouhlas soudce Harlana ve věci Plessy v. Ferguson, nesouhlas soudce Holmese ve věci Abrams v. United States a nesouhlas soudce Blackmuna ve věci Bowers v. Hardwick.

Druhy disentů

• Čistý nesouhlas: nesouhlasí s výsledkem a jeho zdůvodněním.
• Částečně souhlasný, částečně nesouhlasný: souhlasí s některými zjištěními.
• Nesouhlas bez názoru: hlasuje proti, ale nic nepíše.
• Per curiam disent: stručný a nepodepsaný.

Nesouhlas může signalizovat, že otázka není vyřešena. Když se změní složení soudu, může se předchozí nesouhlas stát novou většinou. To se v ústavním právu stává opakovaně. Napsání nesouhlasu je aktem optimismu ohledně budoucnosti. Říká, že spor není u konce, i když dnes hlasování prohrajeme.