Ne všechny právní systémy vycházejí ze soudních názorů. Občanské právo v komparativním smyslu označuje systémy, které se spoléhají primárně na komplexní písemné kodexy a zákony jako hlavní zdroj práva, přičemž soudní rozhodnutí hrají druhořadou roli.

Země s tradicí občanského práva obvykle udržují zákoníky týkající se závazků, majetku, rodiny a procesních záležitostí. Soudci tyto zákoníky uplatňují a interpretují, spíše než aby předchozí případy považovali za závazné precedenty, jak je tomu v zvykovém právu. Právní vzdělávání klade důraz na systematické studium těchto zákoníků.

Tento termín se také používá volněji v zemích zvykového práva k rozlišení soukromoprávních sporů od trestního stíhání. Kontext obvykle objasňuje, který význam se použije. Kodifikace občanského práva usiluje o přístupnost a soudržnost, ačkoli interpretace a doplňkové studium stále ovlivňují výsledky v praxi.

• Právní tradice zaměřená na komplexní kodexy
• Soudci uplatňují zákony spíše než závazné precedenty
• Odlišné od systémů zvykového práva
• Používá se také ve smyslu netrestního soukromého práva