Velikost zemětřesení potřebovala praktické numerické měření. Richterova stupnice, vyvinutá ve 30. letech 20. století, přiřazuje magnitudu na základě logaritmu amplitudy seismických vln zaznamenaných na standardizovaném seismografu. Každý celočíselný krok odpovídá desetinásobnému zvýšení amplitudy vln a zhruba 32násobnému zvýšení energie.

Tato stupnice, původně navržená pro lokální zemětřesení v Kalifornii, byla pro globální použití, zejména pro velmi velké události, do značné míry nahrazena stupnicí momentové magnitudy. Termín „Richterova stupnice“ se nicméně ve veřejné komunikaci stále široce používá. Magnitudy se určují spíše z přístrojových záznamů než z pozorovaných škod.

Zemětřesení o síle 5 stupňů je mírné; o síle 7 stupňů je velké; o síle 9 stupňů je vzácné a katastrofické. Protože je stupnice logaritmická, je rozdíl mezi po sobě jdoucími celými čísly obrovský. Přesné určení síly zůstává klíčovým úkolem seismologických observatoří po celém světě.

• Logaritmická stupnice magnitudy zemětřesení
• Na základě amplitudy seismických vln
• Každý krok má desetinásobnou amplitudu
• U velkých událostí z velké části nahrazeno momentovou magnitudou