Kyselé deště vznikají, když oxid siřičitý a oxidy dusíku reagují s vodní párou v atmosféře. Výsledná kyselina sírová a dusičná padají jako déšť, sníh, mlha nebo suché částice. Hlavními zdroji jsou elektrárny spalující uhlí a vozidla spalující benzín. Problém vrcholil v 70. a 80. letech 20. století, kdy se jezera ve Skandinávii a severovýchodě Spojených států stala sterilními.

Škody jsou pomalé a kumulativní. Kyselá voda vyplavuje hliník z půdy, což ucpává rybí žábry. Odebírá živiny z listů a oslabuje stromy. Nahlodává vápencové budovy a mramorové sochy. Jezero může vypadat čisté a zdravé, zatímco se jeho potravní síť pod ním hroutí.

Regulace fungovala. Dodatky k americkému zákonu o čistém ovzduší z roku 1990 snížily emise oxidu siřičitého o více než polovinu prostřednictvím systému obchodování s emisemi. Podobné programy v Evropě emise prudce snížily. Jezera se v mnoha regionech zotavila, i když úplná obnova trvá desetiletí. Poučení zní, že znečištění na velké vzdálenosti lze vyřešit koordinací vlád.

Hlavní znečišťující látky

• Oxid siřičitý z uhelných elektráren
• Oxidy dusíku z vozidel
• Amoniak ze zemědělství
• Sopečné emise
• Průmyslové tavení