Oxid uhličitý, metan, oxid dusný a vodní pára mají společnou vlastnost: absorbují infračervené záření. Díky tomu se stávají skleníkovými plyny. Když sluneční světlo dopadá na zemský povrch, část z něj je absorbována a znovu vyzařována jako teplo. Skleníkové plyny v atmosféře toto teplo zachycují a znovu ho vyzařují všemi směry, čímž oteplují planetu. Tento efekt je nezbytný pro život. Bez něj by Země byla asi o 33 stupňů Celsia chladnější.

Lidská činnost zvýšila koncentraci těchto plynů. Oxid uhličitý je největším přispěvatelem k oteplování, protože ho vypouštěme tolik. Metan je na molekulu účinnější, ale v atmosféře se rozkládá rychleji. Oxid dusný přetrvává více než století a také poškozuje ozonovou vrstvu. Fluorované plyny se uvolňují v malém množství, ale zachycují tisíckrát více tepla než oxid uhličitý. Každý plyn má jiný potenciál oteplování a životnost v atmosféře, a proto je vědci pro srovnání všechny převádějí na ekvivalent oxidu uhličitého.

Hlavní skleníkové plyny

• Oxid uhličitý: fosilní paliva, odlesňování.
• Metan: hospodářská zvířata, rýžová pole, úniky plynu.
• Oxid dusný: hnojiva, průmyslové procesy.
• Fluorované plyny: chladiva a aerosoly.

Snižování emisí znamená zaměřit se na všechny emise, nejen na oxid uhličitý. Zejména snižování emisí metanu může rychle zpomalit oteplování, protože metan opouští atmosféru během několika desetiletí.