Bez skleníkového efektu by Země byla zmrzlou koulí. Průměrná teplota povrchu by se pohybovala kolem minus 18 stupňů Celsia místo současných 15. Efekt funguje, protože určité plyny v atmosféře absorbují infračervené záření a znovu ho vyzařují všemi směry, včetně zpět k povrchu. Tím se zachycuje teplo a planeta se udržuje dostatečně teplá pro život. Tento proces je přirozený a probíhá již miliardy let.

Problém je v zesílení tohoto efektu. Lidská činnost přidala do atmosféry skleníkové plyny, zejména oxid uhličitý ze spalování fosilních paliv. Více plynů znamená více zachyceného tepla. Důsledkem je globální oteplování. Hladiny oxidu uhličitého jsou nyní vyšší než kdykoli za posledních nejméně 800 000 let a pravděpodobně i několik milionů. Nárůst je rychlý. Přirozené změny oxidu uhličitého obvykle probíhají po tisíce let. Lidské emise zvýšily jejich hladinu od průmyslové revoluce, tedy za pouhá dvě století, přibližně o 50 procent.

Hlavní skleníkové plyny

• Oxid uhličitý: z fosilních paliv a odlesňování.
• Metan: z hospodářských zvířat, skládek a úniků plynu.
• Oxid dusný: z hnojiv a průmyslu.
• Vodní pára: nejhojnější, zesiluje další účinky.

Skleníkový efekt sám o sobě není problém. Problém je v tom, že jsme příliš a příliš rychle zvýšili tempo.