Ve vodě můžete rozpustit lžíci cukru. Pokračujte v přidávání cukru a nakonec se přestane rozpouštět. Roztok je nasycený. Rozpustnost je maximální množství rozpuštěné látky, které se může rozpustit v daném množství rozpouštědla při dané teplotě. Obvykle se vyjadřuje v gramech rozpuštěné látky na 100 mililitrů rozpouštědla. Rozpustnost závisí na povaze rozpuštěné látky a rozpouštědla, teplotě a tlaku.

Pravidlo zní: podobné se rozpouští v podobném. Polární rozpouštědla rozpouštějí polární a iontové rozpuštěné látky. Nepolární rozpouštědla rozpouštějí nepolární rozpuštěné látky. Voda rozpouští sůl a cukr, ale ne olej. Hexan rozpouští olej, ale ne sůl. Teplota ovlivňuje rozpustnost. U většiny pevných látek se rozpustnost zvyšuje s teplotou. U plynů se rozpustnost s teplotou snižuje. Proto se teplá limonáda rozpouští rychleji než studená. Tlak ovlivňuje rozpustnost plynu. Henryho zákon říká, že rozpustnost plynu je úměrná jeho parciálnímu tlaku. Proto se sycené nápoje plní do lahví pod tlakem.

Rozpustnost je důležitá v chemii, biologii a průmyslu. Určuje, jak se léky vstřebávají do těla. Ovlivňuje, jak se znečišťující látky pohybují půdou a vodou. Řídí tvorbu minerálů a chování živin v půdě. Používá se při krystalizaci, extrakci a chromatografii.

Konstanta součinu rozpustnosti, Ksp, popisuje rovnováhu mezi těžko rozpustnou solí a jejími ionty v roztoku. Používá se k předpovědi, zda se vytvoří sraženina. Pokud iontový součin překročí Ksp, vytvoří se sraženina. Pokud je menší, roztok je nenasycený.