V roce 1975 se vědci sešli v Asilomaru v Kalifornii, aby diskutovali o rizicích rekombinantní DNA. Dohodli se na moratoriu na určité experimenty, dokud nebudou zavedeny bezpečnostní pokyny. Toto setkání stanovilo princip biologické bezpečnosti: postupy a opatření, které zabraňují poškození biologickými činiteli. Tento princip dodnes řídí laboratoře, nemocnice a biovýrobní zařízení.

Úrovně biologické bezpečnosti se pohybují od 1 do 4. BSL-1 se zabývá agens, které představují minimální riziko, jako je nepatogenní E. coli. BSL-2 se zabývá agens, které způsobují středně těžké onemocnění, jako je Salmonella a HIV. BSL-3 se zabývá agens, které mohou způsobit závažné onemocnění vdechnutím, jako je tuberkulóza a SARS-CoV-2. BSL-4 se zabývá nejnebezpečnějšími agens, jako je Ebola a Marburg, pro které neexistuje žádná léčba. Každá úroveň specifikuje technické kontroly, osobní ochranné prostředky a pracovní postupy.

Biologická bezpečnost se netýká jen laboratoří. Vztahuje se na nemocnice, kde personál pracuje s infekčními pacienty. Vztahuje se na zemědělství, kam by mohly uniknout uměle vytvořené organismy. Vztahuje se i na biovýrobu, kde kontaminace může zničit šarži a poškodit pracovníky. Společným rysem je omezení: uchovávání biologických látek tam, kde patří.

Selhání v oblasti biologické bezpečnosti jsou vzácná, ale mají závažné následky. Infekce získaná v laboratoři, uvolnění modifikovaného organismu nebo kontaminace mohou mít vážné následky. Pravidla existují, protože rizika jsou reálná.