Sucho zasáhne kukuřičný pás a některá pole výnosí dvakrát tolik než jiná. Agrigenomika se ptá proč. Aplikuje genomiku do zemědělství, studuje DNA plodin a hospodářských zvířat, aby našla geny zodpovědné za výnos, odolnost vůči chorobám, toleranci sucha a nutriční hodnotu. Cílem je šlechtit lepší rostliny a zvířata rychleji, než umožňuje tradiční selekce.

Tradiční šlechtění se spoléhá na pozorování a trpělivost. Šlechtitel zkříží dvě odrůdy, vypěstuje potomstvo a vybere tu nejlepší. To trvá roky. Genomické nástroje zkracují cyklus. Šlechtitelé sekvenují DNA tisíců rostlin, identifikují markery spojené s žádoucími vlastnostmi a vybírají sazenice ještě předtím, než se vůbec dostanou na pole. Genomická selekce transformovala chov mléčného skotu a šíří se i na pšenici, rýži a kukuřici.

Technologie také vyvolává otázky. Genové editace pomocí CRISPR mohou zavést vlastnosti, které by se konvenčním šlechtěním nikdy neobjevily. Kdo rozhoduje, které editace jsou přijatelné? Komu patří výsledná semena? Zemědělci v rozvojových zemích si nemusí dovolit licenční poplatky. Věda se vyvíjí rychle. Pravidla se vyvíjejí pomalu.

Agrigenomika není jen o větších úrodách. Jde o to, jak uživit rostoucí populaci na menším množství půdy, s menším množstvím vody a v měnícím se klimatu. To je výzva, kterou se tento obor snaží vyřešit.