Banka přijímá vklady, poskytuje úvěry a poskytuje platební služby. Je to podnikání, ale také veřejný fond. Vklady jsou pojištěny vládou a banky mají v případě nouze přístup k úvěrům centrální banky. Tato záchranná síť existuje, protože banky jsou pro ekonomiku nezbytné. Když banky selžou, škody se šíří dál.

Banky na tomto spreadu vydělávají. Vkladatelům platí nízkou úrokovou sazbu a dlužníkům účtují vyšší. Rozdíl pokrývá provozní náklady a generuje zisk. Banky také získávají poplatky za služby: vedení účtu, kontokorenty, bankovní převody, správu majetku a investiční bankovnictví. Největší banky, jako JPMorgan Chase a Bank of America, dělají toto vše a ještě více.

Bankovnictví je silně regulováno. Ve Spojených státech dohlížejí na banky Federální rezervní systém, Úřad pro kontrolu měny, Federální korporace pro pojištění vkladů a státní regulační orgány. Stanovují kapitálové požadavky, provádějí zátěžové testy a zkoumají úvěrové praktiky. Pravidla jsou složitá a jejich dodržování je nákladné. Finanční krize v roce 2008 však ukázala, co se stane, když regulace selže.

Většina lidí komunikuje s bankami prostřednictvím běžných účtů, spořicích účtů, debetních karet a mobilních aplikací. Pobočka ztrácí na významu. Samotná banka však nezmizí. Je příliš klíčová pro to, jak se peníze pohybují.