Zločinci, kteří vydělávají peníze na drogách, podvodech nebo korupci, se musí skrývat, odkud pocházejí. Proti praní špinavých peněz, neboli AML, je soubor zákonů a postupů, jejichž cílem je je zastavit. Banky jsou v první linii. Musí ověřovat totožnost zákazníků, monitorovat transakce a sledovat podezřelé vzorce a hlásit vládě vše, co vypadá jako praní špinavých peněz.

Proces má tři fáze. Umístění vkládá nelegální hotovost do finančního systému, často prostřednictvím malých vkladů nebo podniků s vysokou spotřebou hotovosti. Vrstvení přesouvá peníze prostřednictvím složitých transakcí, aby se zakryl jejich původ. Integrace je vrací zpět do ekonomiky jako zdánlivě legitimní finanční prostředky, často prostřednictvím nemovitostí, luxusního zboží nebo fiktivních společností.

Banky používají k boji proti tomuto problému několik nástrojů. Pravidla programu „Know Your Customer“ vyžadují ověření totožnosti a průběžné monitorování. Hlášení o podezřelé aktivitě se dostávají do Spojených států, do sítě pro vymáhání finanční kriminality (FinCEN). Software pro sledování transakcí označuje neobvyklé vzorce, jako jsou velké vklady hotovosti nebo rychlé převody mezi účty. Vysoce rizikoví zákazníci čelí zvýšené due diligence.

Dodržování předpisů proti praní špinavých peněz je drahé. Banky utrácejí miliardy za systémy, personál a pokuty. Sankce za selhání mohou být vysoké. HSBC zaplatila v roce 2012 1,9 miliardy dolarů. Danske Bank zaplatila v roce 2022 přes 2 miliardy dolarů. Náklady na chybu jsou mnohem vyšší než náklady na dodržování předpisů.