Standardní svíčka je objekt o známé svítivosti. Pokud víte, jak jasný něco ve skutečnosti je, a změříte, jak jasně se to jeví, můžete vypočítat jeho vzdálenost. To je princip, na kterém je založen kosmický žebřík vzdáleností. Standardní svíčky jsou příčky, které astronomům umožňují měřit vzdálenosti napříč vesmírem.

Různé standardní svíčky fungují v různých vzdálenostech. Cefeidy jsou jasné hvězdy, jejichž pulzační perioda odhaluje jejich svítivost. Dosahují vzdálenosti asi 100 milionů světelných let. Supernovy typu Ia jsou explodující bílí trpaslíci, kteří dosahují konzistentní maximální jasnosti. Jsou viditelní miliardy světelných let daleko. Tullyho-Fisherův vztah spojuje rotaci galaxie s její svítivostí a poskytuje tak další stupínek.

Každá standardní svíčka musí být kalibrována. Vztah mezi periodou a svítivostí cefeidy se kalibruje pomocí měření paralaxy blízkých cefeid. Supernovy typu Ia se kalibrují pomocí cefeid v blízkých galaxiích. Řetězec kalibrací zavádí nejistotu, a proto různé metody někdy dávají různé odpovědi na Hubblovu konstantu.

Standardní svíčky nejsou dokonalé. Prach je může ztlumit. Jejich jas se může měnit. Jsou to však nejlepší nástroje, které astronomové mají k měření vesmíru, a odhalily, že rozpínání se zrychluje, poháněné temnou energií.