Zóny odolnosti jsou zkratkou pro zimní chlad. Každá zóna je definována průměrnou roční minimální teplotou a rostliny jsou označeny nejchladnější zónou, kterou mohou přežít. Systém byl vyvinut Ministerstvem zemědělství USA a poprvé publikován v roce 1960.

Mapa USDA rozděluje Severní Ameriku do 13 zón, každá o 10 °F chladnější nebo teplejší než další, s rozdělením do polozón o 5 °F. Kanada, Evropa, Austrálie a Čína mají své vlastní verze. Zahradník v zóně 5 může zasadit odrůdu jabloně zařazenou do zóny 4, ale měl by si dvakrát rozmyslet, zda si vysadí odrůdu pro zónu 7.

Co vám zóny neřeknou

• Letní horko, vlhkost a srážky
• Sněhová pokrývka, která izoluje kořeny
• Typ půdy a odvodnění
• Délka dne a sezónní vítr

Zóny mrazuvzdornosti jsou výchozím bodem, nikoli verdiktem. Pěstitelé v okrajových oblastech často posouvají hranice mikroklimatu: jižní zeď, větrolam nebo vyvýšený záhon mohou rostlinu posunout o jednu nebo dvě zóny nad rámec její oficiální klasifikace.