Úhorem se označuje zemědělská půda ponechaná po jedno nebo více vegetačních období neosetá, aby půda mohla obnovit svou úrodnost, akumulovat vlhkost a přerušit cykly škůdců a chorob. Tato praxe je starobylá: římští zemědělci střídali obilí s úhorem a středověký systém tří polí nechával každý rok třetinu půdy ladem. Úhor může být holý, kde se plevel hubí orbou nebo herbicidy, nebo vegetační, kde se pěstuje krycí plodina, která se později začleňuje. V suchém zemědělství letní úhor ukládá zimní srážky pro následující plodinu, i když také zanechává půdu zranitelnou vůči erozi a snižuje celkovou produkci na hektar. V Evropské unii politiky vynětí z produkce kdysi vyžadovaly, aby zemědělci nechali půdu ladem, aby se snížily přebytky a podpořila biodiverzita; dnes oblasti ekologického zájmu a agroenvironmentální programy podporují podobné postupy. Úhor poskytuje stanoviště pro volně žijící zvířata a lze jej využít k pastvě nebo seno. Moderní rotace často omezují holý úhor ve prospěch krycích plodin a diverzifikovaných sekvencí.