Pozitivismus zastává názor, že poznání pochází z vědeckého pozorování. Odmítá metafyziku jako bezvýznamnou a trvá na tom, že tvrzení musí být empiricky ověřitelná. Auguste Comte založil toto hnutí v 19. století s argumentem, že lidské myšlení prochází třemi fázemi: teologickou, metafyzickou a pozitivní. V pozitivní fázi se vzdáváme otázky proč a zaměřujeme se na to, jak. Popisujeme zákonitosti, nikoli podstaty. Logický pozitivismus, hnutí 20. století spojené s Vídeňským kruhem, se pokusilo tento program formalizovat. Tvrdil, že smysluplná tvrzení jsou buď analytická, jako matematika, nebo empiricky ověřitelná, jako věda. Všechno ostatní je nesmysl.

Logický pozitivismus se zhroutil pod vlastní vahou. Samotný princip verifikace není empiricky ověřitelný. Pozitivismus však zanechal trvalou stopu ve filozofii, vědě a sociálních vědách. Podporoval rigorózní empirický výzkum a skepticismus vůči spekulacím. Ovlivnil behaviorismus v psychologii, strukturalismus v antropologii a kvantitativní metody v sociologii. Kritici tvrdí, že pozitivismus je příliš úzký, že ignoruje význam, interpretaci a hodnoty. Obhájci odpovídají, že udržuje bádání poctivé. Debata mezi pozitivismem a jeho kritiky pokračuje ve filozofii sociálních věd.

Pozitivistická témata

• Empirické ověření. Tvrzení musí být ověřitelná pozorováním.
• Odmítnutí metafyziky. Neověřitelná tvrzení jsou bezvýznamná.
• Jednota vědy. Všechny vědy sdílejí společnou metodu.
• Hodnotová neutralita. Věda by měla být prostá normativních soudů.

Pozitivismus není totéž co empirismus, ačkoli se tyto dva pojmy překrývají. Empirismus je teorie poznání. Pozitivismus je program pro vědu.