Vlády platí zemědělcům za pěstování kukuřice. Pokrývají část nákladů na solární panely. Proplácejí nemocnicím náklady na léčbu nepojištěných pacientů. Tyto platby jsou dotace, převody od vlády výrobcům nebo spotřebitelům za účelem snížení nákladů nebo podpory aktivity. Jsou jedním z nejběžnějších nástrojů hospodářské politiky a zároveň jedním z nejkontroverznějších.

Dotace jsou oprávněné, když trhy neposkytují něco hodnotného. Klasickým případem jsou obnovitelné zdroje energie. Solární a větrná energie snižují znečištění, ale jejich přínosy se rozkládají napříč společností. Bez dotací by soukromé firmy investovaly méně, než je společensky optimální. Dotace mohou také stabilizovat ceny pro zemědělce a udržet potraviny dostupné i během špatné úrody. A mohou chránit začínající průmyslová odvětví, dokud nebudou schopna konkurovat globálně.

Dotace však mají i svou stinnou stránku. Deformují trhy, podporují nadprodukci a plýtvání. Jakmile jsou zavedeny, je těžké je odstranit, protože příjemci se politicky organizují. Mohou se stát formou korporátní sociální péče, která obohacuje dobře propojené firmy. Světová obchodní organizace se snaží omezit zemědělské dotace, ale s omezeným úspěchem. Každá vláda tvrdí, že je nenávidí, a každá vláda je vyplácí.

Příklady dotací

• Podpora cen zemědělských produktů
• Daňové úlevy na obnovitelné zdroje energie
• Dotace na bydlení a pomoc s nájemným
• Dotace na studentské půjčky
• Exportní subvence