Cestovatelé navštěvují přírodní oblasti s explicitním cílem chránit životní prostředí a zlepšovat blahobyt místních obyvatel. Tento přístup se nazývá ekoturistika. Hlavními očekáváními jsou nízký dopad na životní prostředí a vzdělávací hodnota.

Aktivity často zahrnují pozorování divoké zvěře s průvodcem, turistiku v chráněných oblastech a pobyt v chatách navržených tak, aby minimalizovaly ekologickou stopu. Provozovatelé, kteří dodržují skutečné principy ekoturistiky, omezují velikost skupin, zaměstnávají místní průvodce a přispívají na projekty ochrany přírody. Certifikační systémy se snaží odlišit seriózní praktiky od povrchního marketingu.

Pokud se ekoturistika dělá dobře, poskytuje ekonomické pobídky k ochraně stanovišť, nikoli k jejich využívání. Pokud se dělá špatně, pouze zvyšuje tlak návštěvníků na křehká místa. Cestovatelé, kteří si hledají informace o provozovatelích a dodržují pokyny týkající se vzdáleností od divoké zvěře a odpadu, pomáhají udržet smysluplnost této praxe.

Nejlepší ekoturistika zanechává návštěvníka i místo lépe informované a méně poškozené.