Meditace je záměrná praxe zaměření pozornosti trvalým a specifickým způsobem, obvykle s cílem kultivovat klid, jasnost nebo vhled. Techniky se značně liší. Některé se zaměřují na dech. Jiné opakují mantru, skenují tělesné pocity nebo pěstují otevřené sledování čehokoli, co se objevuje ve vědomí.

Současná psychologie studuje meditaci především jako formu tréninku pozornosti. Pravidelná praxe je spojována se sníženým přemýšlením, zlepšenou emoční regulací a měřitelnými změnami v mozkových sítích spojených se sebevztahujícím se myšlením. Klinické adaptace, jako je redukce stresu založená na všímavosti, tyto dovednosti využívají pro terapeutické využití.

Tato praxe není pasivní. Udržení soustředění a zároveň vyhýbání se rozptýlení vyžaduje úsilí, zejména zpočátku. Postupem času se úsilí často snižuje a období stabilní pozornosti se prodlužují. Individuální rozdíly v temperamentu a předchozí zkušenosti silně ovlivňují výsledky.

• Úmyslná regulace pozornosti
• Běžné zaměření na dech, tělo nebo otevřené vědomí
• Souvisí se sníženou reaktivitou na stres
• Odlišné od pouhé relaxace nebo snění

Výsledky závisí spíše na důsledné praxi než na subjektivní kvalitě jednotlivých sezení.