Sociologové a veřejnost někdy označují malou náboženskou skupinu s novými přesvědčeními a intenzivním požadavkem na loajalitu za kult. Tento termín je sporný. Vědci často preferují neutrální jazyk, jako je například nové náboženské hnutí, zatímco populární užívání nese silné negativní konotace manipulace nebo nebezpečí.

Skupiny nazývané kulty se obvykle vyznačují charismatickým vůdcem, vysokou úrovní oddanosti, osobitými praktikami a napětím s okolní společností. Některé zůstávají malé a fungují krátce; jiné se vyvinou v uznávané denominace. Historické příklady ukazují, že dnešní zavedená náboženství byla ve svém formativním období někdy považována za kulty.

Obavy z nátlakové kontroly, finančního vykořisťování nebo izolace od rodiny přiživují veřejné podezření. Přesné posouzení vyžaduje pozornost věnovanou skutečným praktikám, nikoli pouhé novosti přesvědčení. Samotné slovo může při použití jako prosté pejorativní označení více zakrýt, než odhalit.

Pečlivý popis je stále důležitější než označení.